Cesta do Kanady

6.4.2016

Něco málo přes 3 měsíce jsme se zotavovali v České Republice z půlročního cestování po Asii, završené dvouměsíčním vyčerpávajícím (zdravotně i psychicky) pobytem v Indii. Odpočinuli jsme si, do sytosti se najedli knedlíků a omáček, užili si české kultury, kamarádů a pivka a nyní plní sil se vrháme do dalšího dobrodružství. Tentokrát se vydáváme za prací na rok a s Working Holiday vízem v ruce do Kanady.

 

Cestování jsme odstartovali ve středu navečer z olomouckého nádraží, odkud jsme vlakem namířili směr Praha. Na pražském autobusovém nádraží Florenc jsem se dostal do křížku s místním ostříleným a neoblomným sekuriťákem důchodové věku. Pan důchodce na mě naskočil ze začátku pěkně z ostra, protože jsem si dovolil sednout na podlahu v jeho revíru. Po rychlé slovní přestřelce, a mé otázce pátrající po jeho jménu, se dialog ještě více vygradoval a dostalo se mi odpovědí ještě tvrdšího kalibru. Pan mě nazval sráčem, a jestli prý nechci dostat přes hubu. Inu, cestování není zrovna vždy jednoduché.

 

Nočním autobusem německé společnosti Flixbus jsme se dopravili z Florence během 5 hodin přímo až na mnichovské letiště (10 Eur). Bus byl komfortní, dvoupatrový s Wifi a toaletou, jen ten neosprchovaný neustále funící tlustý chlápek sedící před námi, který si jak naschvál vyzul boty, nás svým smradem absolutně dorazil. Člověk cestuje po celé Asii a Indii, ale s takovým puchem se setká paradoxně až v Evropě.

 

Do Mnichova jsme dorazili v 5 hodin ráno. Na letišti byla nuda jako vždycky. K dispozici máte neomezenou Wifi a sprchy si můžete dopřát za přemrštěných 15 Eur a 20 Eur vratného depozitu.

9 hodin čekání na letišti uběhlo neobvykle rychle a už jsme seděli v letadle společnosti Icelandair mířícího do islandského Reykjavíku (3,5h). Na přestup na Islandu jsme měli pouze hodinku, z toho nám zpoždění letu z Mnichova ukrojilo další půl hodinky. I tak jsme všechno stihli naprosto bez problému, a co nevidět jsme již spokojeně seděli v letadle do Toronta (5,5 h).

Na palubě letadla do Toronta nás opět nemile překvapil mladík sedící za námi smradem svých ponožek.  Na letadle žádejte zdarma kávu nebo nealkoholické nápoje. Zde čtěte více, jak jsme pořídili letenku z Evropy do Toronta za 5000 Kč na osobu.

 

V 7 hodin odpoledne torontského místního času jsme se dostali k okénku kanadských imigračních úředníků. Žádné drama se nekonalo. První úředník za pultíkem se nás zeptal, zdali jedeme za prací a pustil nás bez okolků dále. Následoval postup do dalšího oddílu s imigračními úředníky. Zde se mě sympatický úředník za stolem zeptal znovu, jedu-li do Kanady za prací. Jediné, co ho zajímalo, byl vytištěný dokument dokládající schválení mého Working Holiday víza. Na cestovní pojištění nebo výpis z účtu se ani jedním okem nepodíval. Úředník se mě neptal dále absolutně na nic a během okamžiku vytiskl stránku A4 s pracovním vízem, kterou mi obratně složil do pasu. Oznámil mi, že vízum je platné jeden rok, dnem příletu počínaje, a jestli mám zájem, mohu si vyřídit SIN number (social number) hned o pár přepážek dále.

 

To jsem také udělal. Dále v hale u přepážky Canada Service jsem obratem zažádal o osobní SIN number a během 5 minut mi bylo uděleno. Pro vyřízení musíte doložit pouze pas, jméno matky a otce, adresu v Kanadě (stačí adresa hotelu) a kanadské telefonní číslo není povinné.

Pokud se vám nechce žádat přímo na letišti, SIN vyřídíte eventuálně přímo v centru Toronta v Service Canada Centre na adrese 25 St Clair Avenue East. SIN číslo obdržíte ihned a zdarma. SIN potřebujete k otevření bankovního účtu a pro zaměstnavatele ve vašem budoucím zaměstnání.

 

Doprava z letiště do Downtown (Čínská čtvrť)

Pro přenocování jsme si vybrali nejlevnější hotel na internetu v Torontu za bezmála 50 CAD za noc.

 

Jak se dostat lokálně a levně do Downtown?

 

Před terminálem 3 vyhledejte zastávku autobusu 192 (Airport Rocket) mezi sloupy C8 a C12.  Připravte si přesný obnos drobných (3,25 CAD za osobu), řidiči nemají nazpět. Nastoupili jsme do 192 a sympatický řidič se s námi hned dal do řeči. Pokecal, vysvětlil jak se dostat do naší cílové ulice a nakonec z něj vypadlo, že je původem z Německa. Nechal si zaplatit pouze 6 CAD za oba a navíc nám dal zdarma další lupeny na tramvaj v centru města. Neskutečný. Ptejte se na transfer lístky, s kterými se dostanete za cenu jednoho jízdného až do cílové stanice.

 

Autobus zastavil po pár minutách na stanici metra Kipling, odkud jsme vzali metro do stanice Spadina. Zde hledejte zastávku street car, tedy tramvaje č. 510, která vás zaveze jižněji na Dundas Street West. Na 588 Dundas Street West na nás čekal předem zarezervovaný hotel Toronto Travellers Home.

 

Na cestu z letiště do Downtown si vyhraďte hodinku času a pro více informací ohledně MHD v Torontu nahlédněte zde:

http://www.ttc.ca/Routes/index.jsp

 

Check In do Travellers Home

Tento podprůměrně hodnocený, zato levný hotel se nachází v samém srdci čínské čtvrti. Rázem jsme se ocitli v druhé Hanoji, nevěříc, že se může jednat o centrum Toronta. Všude kolem nás blikaly levné kýčové neonové reklamy, popisy ulic a restaurací zněly výhradně v čínštině a chutě nám naháněly známé aromatické vůně asijské kuchyně.

Přišli jsme k hotelu. Vchod nijak označeného běžného rodinného baráku byl polepen kódy a telefonními čísly. Zvednu venkovní samo vytáčecí telefon a čekám. Na druhém konci se mi ozve týpek a s neodmyslitelným asijským přízvukem mi vysvětluje, že jsem se dovolal na jiný hotel. Zkoušíme druhé číslo ze seznamu a zde se již dovoláme na správné číslo. Pán na telefonu nám prozradí číslo kódu od dveří a zdvořile nás pobídne, ať na něj počkáme uvnitř. Za 5 minut vchází do baráku. Nejprve nám nabízí pokoj s privátní toaletou za příplatek 10 CAD za den. Nabídku zdvořile odmítneme.

Po vstupu do domu jsme byli Číňanem vyzváni, abychom si vyzuli boty. To neměl říkat. Za tu krátkou dobu, než se Číňan domluvil po telefonu, jakou místnost máme vlastně dostat, celou vstupní chodbu ovládl smrad tentokrát z našich ponožek. Bylo to trapné, ale co naplat, smrad z ponožek nás pronásledoval celý den.

Majitel nás zavedl do suterénu domu, kde měl k dispozici dvě místnosti. Vešli jsme do první, pak do druhé a nakonec zase do první (ke druhé místnosti nebyl klíč). V každé místnosti jsme ale zanechali náš osobitý odér. Konečně jsme se ubytovali a Magduš šla vyřešit zdánlivou formalitu, zaplatit nájem. Co nám byl čert dlužen, terminál na karty v danou chvíli nefungoval. Bylo nám doporučeno ihned obstarat hotovost z bankomatu na ulici. Vyšli jsme tedy znovu do mrazivé noci (2 stupně) a zanedlouho se vrátili se 100 CAD.

 

Byly to vskutku náročné dva dny cestování. Ale na samém konci jsme skončili spokojeně ubytovaní v China Down Town v Torontu.

Cesta do Kanady

Pohodička na letišti v Mnichově

Cesta do Kanady
Cesta do Kanady

Výhled z letadla na Newfoundland a Labrador, Kanada.

Cesta do Kanady