Z Bangkoku na Angkor Wat, aneb podvody na Thajsko-kambodžské hranici

Bangkok - Thajsko, Siem Reap - Kambodža

V následujícím článku bych se s vámi rád podělil o naše zážitky z přechodu Thajsko – kambodžské hranice při cestě z Bangkoku do Siem Reap. Zmiňovaná hranice je proslulá mnoha podvody na turistech, o kterých by zajisté každý cestovatel měl vědět.

 

V textu popisuji čistě turistickou variantu cesty, tedy využití služeb jedné z mnoha cestovních kanceláří v okolí Khao San Road v Bangkoku. Několikrát jsme byli personálem kanceláře ujištěni, že během cesty budeme přestupovat pouze jednou. První minibus nás přepraví z Bangkoku na hranici, tu přejdeme pěšky a posléze za hranicí nastoupíme do klasického autobusu přímé linky směrem Siem Reap. Jednoduché jako facka. Realita je však jiná…

 

Doplňuji, že lokální přepravu na zvolené trase nedoporučuji. V konečném důsledku by byla cesta velmi zdlouhavá, náročná a hlavně, díky všeobecně známé zkorumpovanosti na Thajsko – kambodžské hranici, by vás přišla rozhodně dráž.

 

Jak to probíhalo?

 

Ráno v 7:30 se dostavujeme do cestovky nacházející se několik kroků od západního konce proslavené ulice Khao San Road v Bangkoku, kde jsme si den předem osobně zarezervovali jízdenku do Siem Reap. Po půl hodince čekání nás vyzvedává řidič, zavádí nás do jedné z vedlejších ulic, kde nastupujeme do bílé dodávky. O žádný minibus se rozhodně nejednalo. Řidič jede jak utržený z řetězu, takže i s přestávkou na doplnění plynu se dostáváme k Thajsko – kambodžské hranici během 3 hodin.

 

K našemu překvapení, několik kilometrů před hranicí v Aranya Prathet řidič zajíždí do dvora jakési pochybné vesnické restaurace a zastavuje. Vystupujeme z dodávky a kolem nás se to najednou hemží super milými Thajci. Ti se snaží o velmi přátelskou konverzaci a každého turistu častují frázemi v jeho rodném jazyce. Česky bohužel neznají nic. Ústavičně nás pobízí, ať si dáme něco k jídlu v jejich restauraci. Když je ten čas oběda, že jo. Všichni zdvořile odmítáme a načež se milý výraz Thajců začíná pomalu vytrácet. Za několik okamžiků si nás postupně začínají zvát dovnitř restaurace, do provizorní kanceláře jako někde na úřadě.

 

Absolutně jsme nechápali, na co ta zastávka, proč si nás zvou jednotlivě někam dovnitř restaurace a proč jednoduše nepokračujeme rovnou na hranice.

Vyklubal se z toho další podvod samozřejmě. Celé to divadélko bylo za jediným účelem, získat z turistů co nejvíce peněz.

Tomu, komu chybělo vízum do Kambodži v pase, bylo mile nabídnuto. Nabídnuto tak přesvědčivým a nevybíravým tónem, že nezkušený turista by mohl velmi vážně zvažovat jeho koupi. Thajci to zkoušejí všemožně. Budou říkat, že přímo na hranicích není možné vízum získat (vymyslí si 100 + 1 důvod) nebo sázejí na to, že si turisté v tom stresu nepřepočítají poplatek v Bahtech na Dolary.

 

Vystavení víza vám vnucují za nehoráznou cenu 45 USD (místo 35 USD na hranici nebo na ambasádě).

 

Takhle se snažili dostat zmíněných 45 USD z jednoho mladého Angličana. Tomu se to nezdálo, vymluvil se, že musí na záchod, vyšel ven a zeptal se nás, kolik vízum v reálu stojí. V tu ránu měl za zády Thajce, kterému se ani trochu nelíbilo, že výši poplatku konzultuje s někým jiným. Ze super milého Thajce se rázem stal agresivní chlápek, který začal Angličana častovat nevybíravými frázemi, načež Angličan samozřejmě odmítl zaplatit.

 

Přicházíme na řadu. Vcházíme do tmavé místnosti v zadní části restaurace. Místnost působí relativně oficiálním dojmem. Po stranách sedí dva Thajci a za velkým stolem uprostřed na nás přísně vzhlíží starší chlápek v sáčku. Pravděpodobně boss této vtipné skvadry. Je jasné, že už vědí, že máme víza do Kambodži dávno hotové. I přesto nás seriózní chlápek žádá o pasy. Ptám se ho, k čemu potřebuje můj pas. V daný okamžik jsem totiž této bandě podvodníků absolutně nevěřil… Chlápek suše odvětí, že na hranice nás poveze jeho bus, tudíž je jeho povinností zkontrolovat, jestli máme všechny papíry v pořádku. Podám mu pas. Chlápek ironicky komentuje, že nechápe, proč jsme si vyřizovali vízum do Kambodži už v Hanoji.

 

Když vidí, že neexistuje možnost, jak by nás obral na vízu, vytasí další eso z rukávu. Ze šuplíku vytáhne Arrival/Departure Card. Ano, tu kartičku, co se standardně zdarma vyplňuje na hranicích nebo letišti. Něco blábolí o unikátním kódu na kartě a mojí povinnosti tuto kartičku řádně vyplnit pro možnost překročení hranice. Větu zakončuje slovy 100 THB za osobu (skoro 3 USD). Ptám se ho, jestli se nepomátl, že za to mu rozhodně platit nebudu. Dostává se mi dalších ironických komentářů, že na hranicích se sám přesvědčím, že ji budu potřebovat.

 

Arrival Departure Card jsem na hranicích vskutku vyplnit musel, až na výjimku, že jsem ji obdržel zdarma.

 

Pozn.: Bylo zaznamenáno několik případů, kdy byli turisté vyloženě nuceni zakoupit předražené vízum u thajských překupníků. Bez takto koupeného víza jim nebyl umožněn odvoz na několik kilometrů vzdálenou hranici. Častým trikem je dvojité zaplacení víza, nejdříve podvodníkovi v autobusu a následně na hranicích.

 

Když Thajci vidí, že z nás nevytřískají žádné dolary, nalepují nám barevnou nálepku na tričko a posílají nás k přistavené dodávce. Ta nás konečně odváží na hranice. Pěšky a bezproblémově procházíme hranicí a imigrační kontrolu. Za čárou na nás čeká shuttle bus zdarma, nevíme co se děje, ale nastupujeme. Autobus nás vyhazuje na 10 km vzdáleném autobusového nádraží. Je něco po 1 hodině odpolední. Na nádraží se nás ujímá nějaký místní pásek a nabízí nám opět jídlo v restauraci ve vestibulu. Dostane se nám odpovědi, že autobus do Siem Reap by měl vyjíždět kolem 5 PM!

Pozn.: Nemáte-li zakoupenou přímou jízdenku ze Siem Reap do Bangkoku, dodávka vás vyhodí právě zde. Na 10 km vzdálenou hranici se budete muset nechat svést nějakým turistickým autobusem. Řidiči si řeknou o 2 USD a není vůbec jisté, že vás vezmou. Free shuttle bus jsme za celou dobu čekání při cestě tam i zpět (3h) neviděli ani jeden.

 

Čekáme. Před 3 PM se pozvolna začíná plnit jedna z dodávek směřující do Siem Reap. Rozhodně se nám nechce čekat 2 h na další spoj a tak si vyšlápnu trochu ostřeji na místní chlápky a hle, dostáváme poslední dvě místa v dodávce.

 

Vyjíždíme, abychom zhruba v půli cesty zastavili na povinnou zastávku u restaurace dalšího známého. Již potřetí je nám nuceno občerstvení. Řidič nám vehementně vysvětluje, že Siem Reap je ještě daleko, přes dvě hodiny cesty, takže bychom si něco vážně měli dát. Odoláváme nátlaku a na truc si nic nedáme. Během celé hodiny čekání si nikdo z turistů nic neobjedná, jen ten řidič se dobře najedl. Pokračujeme v cestě, tentokrát v obrovském slejváku v autě bez funkčních stěračů. Řidiči, mladému cápkovi, snížená viditelnost evidentně nevadí a řídí jak smyslů zbavený. Krátce po páté hodině odpolední jsme v cíli. Zastavujeme u předem po telefonu domluveného guesthousu. Řidič a je pomocník se nás snaží všemožně přesvědčit, abychom zůstali právě v guesthousu jejich známých.

 

Po celém dni máme plné zuby všech těch triků, takže i přes počínající déšť říkáme ne a vydáváme se hledat ubytování jinam.

 

Původní nabídka cestovní kanceláře zněla: minibus na hranice a klasický autobus z hranic do Siem Reap. Ve skutečnosti jsme měli možnost celkem využít služeb 3 minibusů, 1 autobusu a 3 restauračních zařízení. Připravte se, obrňte se trpělivostí, budete ji potřebovat!

Scams on Thailand-Cambodia border
Scams on Thailand-Cambodia border
Scams on Thailand-Cambodia border